27.11.2017
Gerrit Dou - Mladá dáma na balkóně.
Malé zamyšlení nad touto krásnou známkou.
Známka je typicky česká - a přece se půlstoleté tradici emise" Umění na známkách" vymyká. Ocelotiskem z plochy reprodukuje dílo slavného nizozemského malíře Gerrita Doua, obraz, který daroval lichtenštejnský kníže Jan II. předchúdkyni naší Národní galerie v Praze. Výběr předlohy pro společné vydání České republiky a Lichtenštejnska není náhodný. Pětibarevný přepis a grafická úprava olejomalby ze 17 století jsou dílem rytce Václava Fajta.
Gerrit Dou byl mistrem velmi jemné malby a přenést ji do soustavy vrypů ve značně zmenšeném formátu je skutečně mimořádně obtížné. Neméně náročný je tisk. Každá barva se tiskne samostatně od nejsvětlejší po nejtmavší, a listy papíru se do lisu vkládají ručně. Při celkovém počtu dvacet šest tisíc malých přepážkových listů českého vydání šlo v součtu s lichtenštejnským nákladem o vcelku závratné číslo, které prověřilo dovednosti osádek i funkčnost zasloužilých strojů. První část, mezi tiskaři známá jako ověřovací, se dostala do tisku počátkem dubna. Poté se přešlo k tisku známek a pamětních listů putujících do Lichtenštejnska.
Výroba byla ukončena v druhé polovině července druhým, početnějším nákladem české verze. Takřka čtyři měsíce práce. Po vytištění každé jednotlivé barvy je list několik dnů uložen na sušící stojan. Následuje tisk další barvy, sušení, ruční vyjmutí. A při každém vkládání do stroje musí list dosednout naprosto stejně, aby nedošlo k posunu barev. Každý list vezme obsluha stroje do ruky celkem jedenáctkrát. Aby toho nebylo málo, pro ocelotisk se používá papír opatřený lepem, mimořádně citlivý na kolísavou vlhkost ovzduší. Nejedná se o dramatické změny, ale i půlmilimetrový rozdíl způsobí zkreslení výsledného obrazu. A když jsme u rozdílů,verze známky pro ČR a pro Lichtenštejnsko, se na první pohled liší samozřejmě nápisy. Když se zadíváte pozorněj,i Česká známka byla tištěna z pěti ocelových desek. Pro Lichtenštejnsko bylo zhotoveno o jednu rytinu více. Důvodem je, že černá barva byla rozdělena na část obrazovou a textovou, tj. třináct vzetí do rukou pouze při tisku. Šlo o první spolupráci s lichtenštejnskou poštou.
Zmíněné složitosti vícebarevného ocelotisku z plochých desek způsobily, že od výroby známek touto technikou naprostá většina tiskáren ve světě ustoupila.
Za našimi známkami není jen stroj do kterého se vloží papír a na jehož konci jsou hotové tisky. Za každou zhotovenou známkou je třeba vidět lidi, kteří tuto práci mistrně ovládají. A právě lidé s vyjímečnými dovednostmi dávají našim poštovním známkám vysokou uměleckou i řemeslnou hodnotu. Proto je ČR v kvalitě provedení známek (žel bohu ne všech) světově uznávanou jedničkou.
Autor :V.Braun
Úprava článku a grafika : Strakoš Jan.
